VĚDOMÍ MUŽI, VĚDOMÉ ŽENY

„Vědomý člověk přebírá zodpovědnost za svůj život a nepoukazuje na někoho, že za něco, co se v jeho životě děje, může někdo jiný.
 

Taktéž si uvědomuje, že jeho posuzování druhých lidí je odvozeno od jeho zkušeností, a vše, co se zrcadlí v jiných, je jen jeho vlastní projekcí.
 

Vědomý člověk respektuje hranice své i hranice druhých.
 

Vědomě komunikuje, což není komunikace o vzájemném obviňování nebo konfrontace, ale naslouchání s plnou pozorností tomu druhému. Jakmile doposlechne něčí názor, vysloví jasně ten svůj a vysvětlí svůj postoj.
 

Vnímá své pocity, soucítí, naslouchá, neposluhuje, nepovyšuje se, radí na vyžádání, nemanipuluje, respektuje a miluje.
 

Miluje všechno a všechny bez rozdílu a beze strachu ze ztráty sebe sama a vlastního Ega.
 

Miluje však tak, že respektuje komfortní zóny všech i sám sebe, protože bez toho máme pak tendenci někoho zachraňovat a vytvářet z něj oběť nebo si sami na oběť hrajeme. Oběť je velmi manipulativní role a to na obě strany.
 

Vědomý člověk si současně uvědomuje své strachy, nedostatky, mentální i emoční bloky a snaží se na nich pracovat. Při uvědomění si těchto skutečností, se dostáváme k žití v přítomném okamžiku a začínáme věnovat plnou pozornost našemu počínání.“
 

S těmito několika body se plně ztotožňuji.

Vědomý člověk je celistvý a má probuzenou vnitřní ženu a muže, kteří vzájemně spolupracují.

A dodám ještě, že vědomý člověk, ať už žena či muž, je celistvý a má probuzenou a v rovnováze svou vnitřní ženu i vnitřního muže. Nejen v rovnováze, ti dva spolupracují a vládu nad různými situacemi přebírá ten/ta, který/á se k jejímu řešení momentálně více hodí. Jde-li o rozum a sílu je do akce zapojen muž, jde-li o emoce a lásku, pak jedná žena.
 

Vědomý člověk se raduje ze života, z každé lekce, která k němu přichází, protože si je vědom faktu, že stále je čemu se učit a nikdo z nás není dokonalý. Protože v tom případě bychom se už pohybovali v jiných dimenzích.
 

Vědomý člověk nehledá protějšek, ale spoléhá na princip rezonance, stejné přitahuje stejné.
 

Také se netrápí tím, že vedle sebe nemá svou druhou polovinu. Má ho/ji totiž v sobě. A vzhledem k jedinečnosti, kterou probouzené vědomí člověku dává, není tak snadné přitáhnout si stejně jedinečný protějšek.
 

Najdou-li se však takoví dva jedinci, pak se pohne země i nebesa. Dokážou totiž splynout v jednoho, protože se nebojí odevzdat sobě navzájem. Čímž se dál vědomě probouzí a otvírají své napojení na božství. A energie LÁSKY, která se díky nim začne šířit do světa, nemůže nechat lhostejným nikoho, kdo s ní přijde do styku.
 

Proto bychom měli pracovat na svém probouzení. Abychom byli celiství, svobodní, svébytní, samostatní, milující a láskyplní. Aby náš svět mohl být a byl čím dál lepší…

Autor: Dagmar Baránková

dagmar-barankova.cz