Atlantida

Příčiny zničení Atlantidy

Vědci mají několik teorií, co způsobilo katastrofu 10000 př.n.l. Kolem roku 10000 př.n.l. se stalo něco, co dramaticky změnilo klima na naší planetě. Severní země Sibiře se staly intenzivně chladnými a ledovce na Evropském kontinentu a kontinentu Severní Ameriky prudce roztály. Jako výsledek překotné změny počasí a geologického zdvihu bylo úmrtí 40 miliónů zvířat, včetně mamutů, koček, vlků, obrovských jeskynních medvědů a bizonů na území Severního a Jižního Amerického kontinentu, a ještě více na Evropském kontinentě. Tyto hrůzostrašné vzpomínky leží hluboce v podvědomí spousty lidí žijící v současné době.
Nejpravděpodobnější je, že obrovský šok byl způsoben posunem osy Země, což narušilo rovnováhu horké, husté tekutiny, která je uložena pod povrchem, což nevyhnutelně, ve zranitelných místech, vedlo k rozpadu nepevné zemské kůry. Starověké národy říkaly, že předchůdci nepokojů byly komety neboli velké hvězdy s ocasy. Je možné, že v době potopy Atlantidy, asteroid v průměru několika kilometrů, prudce spadl do Atlantického oceánu blízko východního pobřeží USA, což je i dnes viditelné na dně oceánu. Dopad asteroidu měl vliv na osu Země, počátek velkého zemětřesení, vznik obrovských vln a dlouhotrvající sopečnou činnost. Kontinent Mu dvakrát seskočil ze svých základů, a poté bylo vše pohlceno plameny. Zemětřesení vše obracelo nahoru a dolů. Je možné, že se pohnuly tektonické desky a zbytek ponořené lemurské pevniny byl zatlačen proti západní části Ameriky. Je možné, že můžeme najít pozůstatky lemurské pevniny v jižní části Kalifornie.
Zájem o vědecký pokrok postupně nahradil harmonické vztahy, společné sdílení zdrojů energie a soulad s přírodou, který byl po tisíce let typickým znakem Lemurie a Atlantidy. V Atlantidě se společnost začala dělit na kasty, kde se kněží - vědci stali velmi mocnými, a nejednali vždy pro blaho celého lidstva. Kněží - vědci nejprve užívali svou mysl k přístupu skrytých sil s cílem užitku pro všechny. Výsledkem byla velmi pokročilá technologie, která měla spirituální základ. Později Mágové užívali pokročilé informace, aby dosáhli majetku a síly na úkor ostatních. I když Lemuřané nikdy neklesli tak hluboko do korupce a zhoubných praktik jako Atlanťané, Llasa záznamy popisují bohatou kastu na kontinentu Mu, která zbožňovala sebe, nosila vybrané oblečení a šperky a žila ve velkolepých palácích. Pád Atlantidy způsobily skutky černých Mágů, kněžích - vědců, ale také skutky obyčejných Atlanťanů. Začali být odlidštění. Ztratili úctu k tomu, co nemohli vnímat pěti smysly a všemu, co leží za vědomím 3D. Přestali se zajímat o spiritualitu. Podíl božství ve společnosti byl velmi malý.
Na druhé straně je třeba respektovat svobodnou vůli lidí, kteří se rozhodli jednat na základě své vůle. Nicméně poté se ale musí vypořádat s důsledky svého chování. Pochopení pádu Atlantidy leží v přijetí dobra a zla, svobodné vůle jedince, který zakouší zkušenost, a musí se poučit ze své lekce, ovládnout své pocity a myšlenky a přijmout důsledky svého chování. Ať jste byli na straně Dětí Zákona Jediného, kteří upřednostnili "dobro" před sebou, svými potřebami, odmítli (nepřijali) chování "těch druhých", a tím se oddělili, nebo na straně Dětí belialu, tedy jste upřednostnili své zájmy před zájmy celku, byli jste v nerovnováze, vypadli jste z jednoty, z JÁ JSEM. V současnosti se navracíme do cenění si všeho, přijetí boha uvnitř, který přijímá vše, co život nabízí, a vybírá si, tvoří si život vědomě. Není mu nic cizího, vše prožil a ví.
Několik vzpomínek na pád Atlantidy: "Jsem malá holka. Žiji v Atlantidě. Hraji si s dětmi na trávníku v parku, v místě kolem domů. Nebe se zatahuje, ale já vím, že nepřichází noc. Hraji si, je mi dobře, ale pak si všimnu, že se země chvěje a třese. Dvakrát se zahřmělo a já se vylekala. Začala jsem plakat. Běží za mnou otec, chytne mě za ruku a řekne, abych s ním šla. Padá na mě popel a prach, jako déšť. Je těžké dýchat tento zakouřený vzduch. Uvědomuji si, jak vybuchují sopky. Běžíme na ulici. Je plná křičících lidí. Běžíme do vody. Můj otec má malou loď. Nasedneme na ni, otec pádluje, plujeme do moře, pryč od pevniny. Spousta lidí plave v moři. Někteří z nich se snaží zachytit o naši loď. Padají na nás horké kusy ze sopek a spalují naši kůži, ale my plujeme dál. Už neslyšíme křik lidí, kteří zůstali na pevnině. Náhle přichází obrovská vlna, která je vyšší než vysoká budova. Přechází přes naši loď. Jak jsem padala do vody, udeřila jsem se do hlavy. Potápím se hlouběji a hlouběji..." Tento příběh vypráví autorka knihy Atlantida a Lemurie, Shirley Andrews.
"Ve dnech Atlantidy jsme věděli o reinkarnaci. Věděli jsme, že fyzické tělo je použito pouze na krátkou dobu, než je nahrazeno jiným tělem. Než se Atlantida potopila, mohla jsem jet s ostatními do Egypta. Bylo mi dáno na výběr. Vybrala jsem si zůstat do konce, abych mohla zažít konec Atlantidy s těmi, kteří nemohli odejít. Věděla jsem, že se v příštím životě znovu narodím v Egyptě, což se stalo, žila jsem tam potom několik životů. Pamatuji si poslední den v Atlantidě. Poté, co se tento kontinent potopil, proměnil se ve žlutou kaši, na tekutý písek. Tyto poslední chvíle jsou dnes v mé mysli tak jasné jako byly před několika tisíci lety. Potopa proběhla velmi rychle, nebyl čas přemýšlet nebo něco pociťovat. Poslední myšlenka, která mi proběhla hlavou, byla myšlenka na tu hrůzu, kdy se země pod mýma nohama propadla. Když jsem v současném životě byla ještě dítě, pamatuji si, jak jsem spala v kolébce. Najednou začalo zemětřesení. Rodiče mě vzali a rychle mě odnesli z pokoje. V ten moment, kdy se náš dům třásl, měla jsem ten samý pocit, jako když se země pode mnou potopila v Atlantidě. Nemyslím si, že na to jde zapomenout. Jsem ráda, že v současnosti nežiji v prostředí s výskytem zemětřesení. Musela bych se z toho místa odstěhovat. Nemohla bych si znovu připomínat pocity posledních okamžiků v Atlantidě. "
"Když čtu o Atlantidě, pociťuji zvláštní bolest, vidím pevninu v ohrožení, lidi běhající tam a sem, snažící se zachránit život. Kvůli zániku Atlantidy cítím obrovský smutek. Toto místo bylo svými obyvateli velmi milováno. " Zdroj katastrofického zničení planety leží v myšlenkách lidí, jejich odpojení se od JÁ JSEM, sobeckém nebo altruistickém zaměření a nedostatku úcty k druhým a přírodě. Jedna žena si vzpomíná: "Pamatuji si, že jsem byla manželkou jednoho kněze - vědce, který byl odborníkem ve věcech, které dnes nazýváme elektronikou. Rozuměl práci s Velkým Krystalem. Byl jedním ze skupiny dvanácti nepoctivců, kteří podváděli a dělali nekalé věci, a byli částí příčiny konečné zkázy Atlantidy. "
"Co jsem viděl v regresi a z channelované kresby, na kontinentu Mu se rozvinula bitva mezi dobrem a zlem. Jedna část civilizace byla farmářské společenství, které bylo spirituálně založené, a temné energie ovládala zbytek společnosti. Bylo jim řečeno, že jejich společnost zanikne, pokud jejich rozdíly nepřekonají, což nakonec neudělali. Měli mezi sebou nedostatečný kontakt. "
"Co si pamatuji z Atlantidy je, že jsem byl velmi vlivným Mágem, který úplně popíral svou lidskost. Vidím obrovskou bílou věž s okny kolem dokola, ze které vidím pevninu obklopenou mořem. V této věži dělám pokusy se životem a otřesně zneužívám svou moc. "
"Jasně si pamatuji, jak dominantní, čistě lidští Atlanťané užívali mentální síly, aby manipulovali tzv. věcmi - bytostmi napůl lidmi a napůl zvířaty. "
"Pamatuji si výuku v Atlantidě. Učili jsme se spiritualitě a vesmírných zákonů, což byly základní principy Dětí Zákona Jediného, ale přístup k těmto zákonům byl nečitelný a nepamatovali jsme si je úplně. Dále jsme se učili zásady Synů Belialu. Studenti, kteří převzali principy Synů Belialu, měli jednodušší testy. Lidé, kteří následovali principy Dětí Zákona Jediného, byli fyzicky i mentálně poškozováni do té doby, než se nezbláznili nebo nezemřeli. Výsledkem bylo, že dobří lidé, kteří měli být zapojeni do vedení práce s Velkým Krystalem, nikdy nezískali tuto příležitost. "
Některé poznatky - Atlantis and Lemuria od Shirley Andrews